Dobrou chuť Žofi. Aneb jak jsme začali krmit naše miminko.

To, že jsem potřetí matkou, neznamená, že mám všechno v malíčku a nic mě nepřekvapí. Od miminkovského období mých starších dětí uplynula už dost dlouhá doba, abych všechno zapomněla. A tak jedu znova. Čtu, pátrám, ptám se po kamarádkách. Hlavně se tedy snažím zapojovat vlastní hlavu a řídit se trochu intuicí, která, jak věřím, mi spoustu věcí napoví.

Jako teď s příkrmy. Když se Žof narodila, věděla jsem, že budu chtít kojit dlouho. Pepína jsem kojila přes dva roky, Tony sedm měsíců a potom se ona sama rozhodla, že už nechce. Mrzelo mě to tehdy, jenže s čím nic nenaděláš… Obě dvě děti dostaly své první jídlo na lžičku po čtvrtém měsíci. Netuším a nevzpomenu si, jestli to tehdy byl trend, který se, jak vidím, pořád dokola střídá.

Vždycky bude jeden tábor tvrdit, že je vhodné výhradně kojit co nejdéle, minimálně do šesti měsíců. Nechce se mi po tom moc pátrat, ale kamarádka Marki tvrdí, že zná matky, které výhradně kojí téměř do roku. Až potom začnou přikrmovat. Já jsem tentokrát byla odhodlaná výhradně kojit, bez příkrmů, až do zmiňovaného půl roku. I když mi moje pediatrička říkala, že dnes jsou trendy jiné a alergologové se ohánějí něčím, čemu říkají „imunologické okno“ a měla bych začít přikrmovat po 4. měsíci. Prý tak bude větší šance, že miminko nebude alergické na problémové potraviny, které ochutná dříve.

Už proto, že se každou chvíli tvrdí něco jiného, v tom má spousta maminek pěkný hokej. A já jsem se tak rozhodla řídit intuicí, tím co mi „řekne“ naše Žof. Víme přeci, že všechno se nedá zaškatulkovat, a už vůbec ne miminka. Vždyť nezačínají všichni přesně s přetáčením, lezením, chozením.

Žofinka si tedy řekla dost jasně, že právě teď je čas. Někdy po čtvrtém měsíci nás začala doslova hypnotizovat, když jsme jedli a ona byla u toho. Sledovala každé sousto. Po pár dnech se přidalo její pomlaskávání, vždy když jsme jedli. Když jsme ji při našem jídle drželi na klíně, sápala se po příbohu, hrnku, sklenici. Tak teď je čas, řekla jsem si okolo pátého měsíce a zavedla příkrmy mnohem dříve, než jsem původně zamýšlela.

Jako první jsme uvařili brambor. V Krkonoších jsme nakoupili naše oblíbené brambory, které chutnají skvěle a úplně jinak než ty z marketů. A uvařili jsme Žofince prvních pár pidi lžiček, na vyzkoušení.

Než jsem s příkrmy začala, opět jsem sjela různé knížky co mám doma, internet a poptala se mezi maminkami v okolí. Všechny rady jsem si pěkně sepsala, abych je měla pohromadě a snažím se podle nich řídit. Ráda bych pomohla dalším maminkám, které tápou a hledají informace o příkrmech. Pokusím se, aby je našly tady, u bohyní. Nejsem odborník na výživu a už vůbec ne tu dětskou. Pokud napíši blbost, klidně mě opravte a vyvraťte ji a já se ráda poučím. A spolu se mnou i další maminky.

Tak příště začínáme…

Elly