Kurz italské kuchyně s Tefalem. Pro děti na základce.

Umí vaše děti vařit? Moje ano a baví je to. Tony má svá oblíbená jídla, která je schopná připravit sama, bez naší asistence. A Pepíno nejraději vaří a peče když přijede kamarádka Verča. To pak přijdete domů a je upečená pizza nebo usmažené palačinky. Jsem ráda, že je baví něco, co baví i mě. Snažím se je v tom podporovat jak jen to jde a líbí se mi, že děti ve vaření podporuje i naše základní škola.

Nevím jak je to na jiných základkách, ale v té naší máme cvičnou kuchyni. Pravda, trochu retro. Dost retro 🙂 Vařila jsem v ní ještě já a to už je … hm, 25 let. Plechové skříňky, sporáky s litinovými plotnami, staré nádobí.

Jenže stejně je super, že se tady děti učí vařit. Aspoň trochu, protože většina z nich se s vařením doma moc nepotká (opravdu, seriozní průzkum mezi dětmi). Některé naopak ano a s chutí se postaví ke každé práci. To ostatně všichni z třídy naší Tony, se kterou jsem se pustila do vaření italské kuchyně. Musím vážně říct, že mě příjemně překvapili.

Dobrá zpráva je, že v letošním roce se bude celá cvičná kuchyně rekonstruovat. Děti dostanou nový nábytek, nové spotřebiče. A z toho mám velkou radost určitě nejen já. Ještě z něčeho mám velkou radost. Díky dlouholeté spolupráci se značkou Tefal se mi podařilo pro školu získat už teď nové nádobí na vaření. Protože staré pánvičky a hrnce už jsou opravdu v nepěkném stavu.

Cvičnou kuchyni jsme tak s Tefalem vybavili novými teflonovými pánvičkami různých velikostí, dvěma sadami nerezových hrnců a perfektní, mou nejoblíbenější, sadou Tefal Ingenio. Tyhle geniální hrnce, ke kterým přicvaknete ručku a zase ji podle potřeby odcvaknete, jsou nejpoužívanější v mé domácí kuchyni.

S novým nádobím a nadšenými puberťáky jsme se pustili do třech italských receptů. Děti se rozdělily na tři skupinky. Jedna vařila risotto s kuřecím masem, druhá sugo bolognese a třetí pekla cantuccini.

Každá skupinka měla svého šéfa, který měl rozdělovat úkoly a korigovat práci skupiny. Bavilo mě pozorovat, že když si děti vyzkouší roli vedoucích, vlastně učitelů i rodičů, tak poznají, jak je to někdy těžké.

Ale práce nám šla od ruky a v kuchyni to začalo velice rychle krásně vonět. Ze všech tří pracovišť na mě pálily dotazy, učili jsme se krájet cibuli a malé kostičky zeleniny, ochutnávali jsme a ladili chuť risotta a sugo bolognese.

Na chvíli nás přišel zkontrolovat i můj muž se slečnou Žof. Protože italskou kuchyni ovládá stejně dobře jako já, tak se na chvíli stal dalším lektorem a pomáhal skupince se sugo bolognese.

To co si navařily, si děti také snědly. Pěkně si prostřely v jídelně a pustily se do jídla. Byla jsem překvapená, že až na jednoho, všem chutnalo pravé italské risotto. I když většina z dětí ho jedla poprvé a možná by je mohla zarazit jeho chuť a konzistence, tak odlišná od české verze rizota.

Sugo bolognese mělo snad ještě větší úspěch. Vynechala ho jen Vendy, která nejí rajčata 🙂 Jinak stála fronta na přídavek.

Cantuccini jsme nakrájeli, ochutnali a zbytek si nechaly děti na druhý den do třídy. A tím naše hezká dvouhodinovka vaření skončila. Myslím, že se celkem dost vyvedla a za sebe můžu říct, že jsem byla nadšená ze spolupráce se všemi. Dokonce jsem měla pocit, že je vaření fakt baví.

Doufám, že si spolu ještě něco uvaříme. A ještě jednou neskutečně moc děkuji značce Tefal, že pomohl ukázat dětem jak vypadá kvalitní nádobí a tohle nádobí jim věnoval. Snad se zase více dětí nadchne pro vaření a vyzkouší něco dobrého i doma. Třeba z našich italských receptů. Italské risotto

Sugo bolognese Cantuccini

Elly