Perfektní víkend ve Velkých Karlovicích

Proč jet v zimě do Velkých Karlovic? Minimálně ze tří důvodů. Lyže, relax a skvělé jídlo.

Jak jinak si zpříjemnit první dny a týdny nového roku, než krásným víkendem na úžasném místě. My jsme se vypravili do Resortu Valachy ve Velkých Karlovicích. Hlavní důvod? Tomu neuvěří nikdo, kdo mě zná. Tentokrát nebylo na prvním místě ani jídlo zážitkové restaurace Vyhlídka ve Spa hotelu Lanterna, ani dokonalá wellness zóna v tom samém hotelu. Hlavní důvod byl sněhový svah pod hotelem Horal. Ha-ha-ha.

Ano. Už i na mě došlo a chci se přidat k celé lyžující rodině. Hlavně proto, že se o jarních prázdninách chystáme do italských Alp. Já bych si tam určitě zábavu našla. Nezapomenu si sebou vzít ani háčkování, ani knížku a ráda si odpočinu. Ale ty svahy jsou tak lákavé. Prý opravdu pro začátečníky :-)))) Jenže se s tím dříve zkusím poprat tady u nás. Kde jinde, než v oblíbených Karlovicích. Přiznám bez mučení, že jsem se do tohoto místa zamilovala. Vracíme se sem tak často, jak to jen jde.

Pro mé plácání se po svahu jsme si vybrali mírnou sjezdovku pod hotelem Horal. Je opravdu krátká a snadná. Mírná a měli jsme štěstí na celkem málo lidí na svahu. Tak s chutí do toho a půl je hotovo. Nazula jsem se do lyžáků, ve kterých se prostě nedá ani chodit!!! Natož lyžovat. Zaklapnutí do lyží provázely jisté obavy. Mé poslední lyžování? Před dvaceti lety na středoškolském lyžařském výcviku. Nešlo mi to. Ale vůbec. Po dvou dnech jsem onemocněla zánětem středního ucha. V tomto případě jasný psychosomatický problém. Prostě jsem o lyžování nechtěla ani slyšet 😀

Z té doby jsem si pamatovala dvě věci. Že se mi lyže rozjížděly do všech stran a že jsem nedokázala jezdit na vleku 😀 Doufala jsem, že tentokrát to půjde lépe. Začali jsme shora dolů. Do poloviny kopce jsem asi třikrát spadla a naučila se stoupat :-))) Důležitý počin. Od poloviny kopce už jsem ve své poloze „stul se do vajíčka“ sjela neelegantně a humpolácky až dolů. JO!!!

Přežila jsem. Nohy jsem měla úplně zdřevěnělé, z toho jak úporně jsem se na nich snažila udržet. Ale sjela jsem. To je na mě úspěch, ani nevíte jaký. Takže malý odpočinek, výborný čaj z termosky a největší odvaha. Nesmějte se! Já opravdu nevím, jestli na tom vleku vyjedu. Největší nervozita celého dne, ve frontě na vlek. Nejhodnější pan vlekař mi pomohl co to šlo a já jsem jela!!!! Vytáhla jsem se až nahoru, vystoupila bez nehody, po cestě nespadla. Co více si přát? Teď už dokážu všechno 🙂

Nebudu vás  napínat 🙂 Vyjela a sjela jsem několikrát. Už jsem ani nepadala. Nebyl na mě asi hezký pohled, žádnou elegantní jízdu jsem však ani nečekala. Nejsem sportovec. Jsem poleno, sporty nemám ráda a raději stojím u plotny nebo ležím s knížkou. Jenže lyžování mě baví! Sníh byl naprosto skvělý, křupal mi za lyžemi a já jsem si užívala.

Děkuji nejmilovanějšímu Božskému manželovi. Za tu trpělivost co se mnou, ustrašeným kopytem měl. Děkuji krásnému kopci pod Horalem, který pro mě teď navždy bude místem, kde to lyžování poprvé ŠLO a začalo se mi líbit. Další důvod to tady milovat.

A když dolyžujete, jste zmrzlí jako rampouchy a chcete se odměnit?

Doporučuji ubytovat se na Horalu nebo Lanterně a jít se prohřát do saunového světa, zajít na masáž, do páry, vířivky… My jsme to udělali. Napařili se v páře Spa hotelu Lanterna (naše oblíbená vůně jehličí), odpočinuli si v klidové zóně s výhledem na padající sněhové vločky a zasněžené kopce a stromy, nahřáli se ve vířivce.

Třetí důvod proč jet v zimě na hory zrovna sem? Dokonalé jídlo v restauraci Vyhlídka ve Spa hotelu Lanterna… Jenže to je hodně dlouhé povídání. Protože první degustační menu letošního roku je opravdu skvostné. Po lyžování se menu s názvem „Načerpejte energii“ vyloženě hodilo. Ale o tom až příště…