S láskou o dětském spánku. O spánku naší Žof.

Život s naší Žofií, který si žijeme už pět a půl měsíce, je překrásný. Někdy náročný na organizaci, někdy s obrovským spánkovým deficitem, někdy v běhu a letu. Ale překrásný. Neměnila bych za nic na světě a myslím, že nikdo z naší rodiny. Bude z ní rozmazlený fracek 😀 Protože ji mazlíme všichni a pořád. Jenže já už vím, že tímhle se děti nerozmazlí. I tohle jsem si přečetla v knížce, o které vám chci dnes napsat. O knížce S láskou o dětském spánku, kterou napsala maminka dvou holčiček, spisovatelka, antropoložka a spánková poradkyně Lenka Medvecová Tinková.

Tak třeba příklad pár minut starý, příklad z včerejšího „uspávání“. Už jsme přišli na to, že Žof možná nepotřebuje každodenní koupání z hygienických důvodů, ale kvůli večernímu rituálu určitě ano. Takže každý večer probíhá dost podobně. Trocha hraní a mazlení na posteli v ložnici, už nám svítí jen jedna lampička na nočním stolku. Taková předehra k usínání.

Následuje vana v koupelně, kdy vybije Žof zbylou energii kopáním a cákáním. Usušit, namazat úžasným tělovým mlékem s meruňkovým olejem od Radu, u toho trocha mazlení, hlazení, masírování. Žof končí svůj den v koupelně, s úsměvem.

Zapomeňte na návody a vytvořte si jeden vlastní, unikátní a originální pro vás a vaše dítě.

Z koupelnu jdeme zpátky do postele, kde už vypneme i lampičku a rozsvítíme maličké světýlka na drátku, která máme kolem čela postele. Žofinka je převléknutá do pyžámka, nakojím ji a jsou dvě možnosti. Buď, když je hodně unavená, usíná u kojení. Já ji nechám spát na polštáři v posteli a do její postýlky, do hnízda, ji přendám až když jdeme spát. Z postýlky jsme oddělali bočnici a postýlku přisunuli na mou stranu postele. A to potom, co jsem začala číst knížku S láskou o dětském spánku. Od té doby Žofinka lépe spí, méně se v noci budí a když už, někdy to skoro nevnímám, protože ji kojím v polospánku. Mém i jejím. Po pár minutách stejně usínáme. Obě dvě.

Dnes jsem ji přinesla z koupelny, nakojila a položila hned do hnízda v postýlce. Přimazlila si svého usínacího králíčka a začala svou oblíbenou hru s dudlíkem, kterou se naučila nedávno. Dudlík chytí a střídavě vyndává z pusy a dává do pusy. Různými konci 🙂 U toho si žvatlala a já jsem uklízela prádlo v přilehlé šatně. Za chvilku to Žof přestalo bavit a začala kňourat. Prádlo bylo uskládáno a tak jsem se vrátila za Žof do postele. Vzala jsem si ji k sobě na polštář, vrátila dudlík na své místo, králíka si k sobě přitiskla jak nejpevněji to umí a já jsem ji začala hladit.

Po hlavičce, ručičkách, hrudníčku. Já si tyhle chvíle tak neskutečně užívám… A Žofízek zřejmě taky. Protože usnula asi za tři minuty. Jen se na mě usmála a už jí padaly očička. No, a já vím, že i s tímhle mi pomohla knížka S láskou o dětském spánku. Naučila mě přemýšlet o usínání a uspávání úplně jinak. Naučila mě vyklidnit se a tím zklidnit i to naše malé miminko.

Už od prvních stránek jsem se začetla a nemohla přestat. Kdo by čekal jasný a stručný návod jak to své miminko naučit usínat rychle a pokud možno samostatně, tak bude zklamaný. Autorka Lenka Medvecová Tinková se na více než 300 stranách knihy, zabývá dětským i lidským spánkem opravdu ze všech stran. Ze začátku knihy nás zavede mezi jiné národy. Bavilo mě číst, že to, co my považujeme za „normální“ spánek a usínání, je jinde „nenormální“ a nepřirozené.

Kdo si někdy myslel, že metoda, která byla propagována v době, kdy byli moji puberťáci miminka, a to metoda „nechte to dítě vyřvat“, je užitečná, vyvede ho Lenka z omylu. Opravdu podrobně a jasně vysvětlí proč nejít touto cestou. I když mě velice nepříjemně překvapilo, že jsou stále „odborníci“, kteří v televizi (konkrétně v pořadu Sama doma) doporučují samostatné usínání dětí už někdy od čtyř měsíců až půl roku. Tak takhle fakt ne! Děti nás potřebují, potřebují cítit naši blízkost a lásku.

Pepíno, který má dnes bez pár dní 16, s námi spal v posteli asi do tří let 🙂 Pak se plynule a dobrovolně přesunul do svého nově vybudovaného dětského pokoje. Bez pláče, křiku, protestů. Podobné to bylo i s Tony, která má dnes téměř 13. Ta se stěhovala dříve, někdy po roce, k Pepínovi do pokoje, takže ani ona nebydlela sama. Jasný důkaz toho, že děti společným spaním nijak nepoznamenáte a možná se od vás potom naopak odpoutají snáz a už jako „velicí“ přejdou do svého pokoje s chutí.

Knížku jsem přečetla jedním dechem. Pomohla mi moc, i když se Žof jsme žádné větší problémy se spaním neměli. Uvědomila jsem si, že je dobré v mateřství následovat svůj instinkt, být trpělivá a klidná. Protože to všechno se zrcadlí v našich dětech…

A jak tedy běžně uspáváme u nás? Žofinka spí přes den dvakrát. Jednou dopoledne, kdy spánek trvá dvě až tři hodiny. Podruhé odpoledne, někdy kolem druhé, třetí hodiny, usne na hodinu až dvě. To se mění. Odpolední spánek bývá často v kočárku, ten dopolední doma, abych mohla pracovat. Spát ji dávám v okamžiku, kdy si začne třít očka, to poznám, že je unavená. Myslím, že takhle se projevu spousta miminek.

Jdeme spolu do ložnice, kde ji nakojím. Stejně jako večer, buď usne během kojení nebo usíná potom. Přes den se mi osvědčilo přitulit se k ní a číst si knížku. Ona chvíli sleduje jak obracím stránky, já ji hladím a ona v klidu, vedle mě, usíná. Někdy to trvá pět minut, jindy i půl hodiny. V klidu ležíme a užíváme si, že jsme spolu. A já si říkám, že ji třeba už tímhle učím, aby z ní jednou byla čtenářka.

Jak usínají vaše děti? Jak uspáváte? Znáte knížku S láskou o dětském spánku?

Autorka knihy má webové stránky prosimspinkej.cz , kde najdete plno zajímavých článků a tuhle knížku si na nich můžete objednat.