Tony má nový pokoj! Čím jsme ho vybavili a doladili?

Náš dům jsme stavěli téměř celý svépomocí tři dlouhé roky. Stěhovali jsme se, když měl Pepíno osm měsíců a počítali jsme tehdy každou korunu. Téměř všechno v domě bylo provizorní. Jen kuchyňská linka a koupelna byly nové. Starý nábytek a téměř ve všech pokojích trčely ze zdí žárovky na drátě. V tomto provizoriu jsme žili pár let a pak postupně začali přikupovat nový nábytek.

S úsměvem dnes vzpomínám na doby, kdy jsme měli parádní zakázku, tehdy ještě na košíkářské kurzy, ze které jsme si pokaždé dovezli pár tisíc, které jsme hned po cestě utratili v Ikea za pár kousků nábytku do dětských pokojů 🙂 Takhle jsme postupně vybavili pokojíček Pepínovi i Tony.

Já jsem celkem kreativní člověk a nemám ráda zbytečné vyhazování předmětů, které ještě můžou dobře posloužit. Proto i nábytek jsem vždycky recyklovala a některé kousky putovaly po celém domě. Je tady jedna skříň, která sloužila už v koupelně na ručníky, v dětském pokoji na hračky a teď jsou v ní v ložnici látky a jiné šicí potřeby. Když je potřeba, tak některé kousky dostanou nový kabát v podobě nátěru, no a tak si prostě pořád hraju. Baví mě to.

Když se narodila Žof, bydlela s námi v ložnici. Měla svůj koutek s postýlkou a hračky měla v obývacím pokoji v přízemí. Jenže pak vyrostla a my jsme jí chtěli zařídit její pokojíček. Vybrali jsme si správný čas. Od září je Tony na internátu v Olomouci a doma je tak jen o víkendu. A sama nám nabídla, že můžeme Žof přestěhovat do jejího pokoje a ona si vezme pokoj v mezipatře.

Malý pokoj, který chvilku fungoval jako ložnice, ale spíš dlouhé roky jako pracovna a místnost, kde se odkládalo všechno, co se nikomu zrovna nehodilo. Pustili jsme se tedy do práce. Nejdříve se celý pokoj vyklidil. Krámy se válely po celém horním patře. Pak se Tony narychlo nastěhovala a chvíli se nedělo nic. Po měsíci čekání na objednané malíře jsme s Tony vyrazily na nákup, vybraly barvy a pokoj vymalovaly samy. Tony si ho navíc vyzdobila vlastnoručními malůvkami a hned samozřejmě plakáty a fotkami. Nebyla jsem lepší 🙂 Nábytek je mix zrecyklovaných kousků a Ikea.

Jenže větší problém budou světla. Ano, uhodli jste. I tady, 18 let po nastěhování, trčely ze zdi žárovky na drátě. Věděla jsem však přesně, kde jsem viděla přesně ta světla, která by se mi k Tony do pokoje líbila. Na Bonami. A protože tady nakupuju ráda a taky dlouhé roky, přihodila jsem do košíku taky nový koberec. Máme všude podlahové topení, Tony má však v pokojíku dlažbu, tak jsem jí chtěla udělat teplo pod nohama.

Musím se přiznat, že koberec jsem nevěděla, který vybrat dříve. Líbilo se mi jich několik. Naštěstí Tony měla celkem jasno a tak vybrala jednoduchý vzor a hodně huňatý, vyšší vlas. Je úžasný… Mají ho ve dvou velikostech a já vážně přemýšlím, že si ho pořídím do obýváku.

Nejsme ještě úplně u konce. Potřebujeme připevnit nějaké police a hlavně uzavřít malou místnost vedle pokoje, ze které si Tony udělala šatnu. Jde odtud celkem zima a tak vůbec, nechceme ve zdi nevzhledný otvor. Tony by zvelebování pokoje ještě ráda posunula o kus dál a přeje si nový psací stůl, židli a zrcadlo. Já se jí tam pro změnu snažím nacpat co nejvíce pokojovek. No a aktuálně jedeme lehkou vánoční výzdobu…

Až budou hotové dveře do šatny, přidám sem aktualizaci 🙂

A nakonec ještě pár návrhů, které pro Tony vytvořil náš Pepa.

Článek vznikl ve spolupráci s mou šikovnou Tony a naším oblíbeným eshopem BONAMI.